Skip to main content

 

To je téma, které mě napadlo nedávno. Dozvěděl jsem se totiž náhodou, že dva odsouzení, kteří si odpykávali trest v Bělušicích, po propuštění nějakou dobu (jeden zhruba rok a druhý necelé dva měsíce) fungovali a pak se ocitli znovu ve vazbě. Oba zase dojeli na problém s drogami. To se těmto lidem dost často stává a není to nic mimořádného. Zajímavé ale bylo, jak ta zpráva zasáhla jejich spoluvězně, kteří ve výkonu trestu ještě jsou. Byli z toho nešťastní a velmi zklamaní. Věřili totiž propuštěným, že to zvládnou. Oba byli velmi přesvědčiví. I když si s kolegou kaplanem neděláme o našich svěřencích přehnané iluze, říkali jsme si i my, že mají šanci to zvládnout. Ale nezvládli.

Přemýšlel jsem o tom, proč to jejich selhání tolik zklamalo jejich kolegy. Zdá se mi, že to je takto. Během výkonu trestu se většina odsouzených snaží dělat všechno pro to, aby se dostali co nejdříve domů. Dobře se chovají, pracují pro věznici, „dělají rajony“, chodí do práce, snaží se nemít kázeňské tresty, sbírají pochvaly, absolvují různé aktivity a programy – např. kurz finanční gramotnosti, prevenci užívání drog a mnoho dalších programů, kterých jsem napočítal asi ke stovce. Patří tam samozřejmě i bohoslužby. Pořád taky přemýšlejí o tom, jak mluvit a chovat se u soudu, kde se rozhoduje o jejich podmínečném propuštění. Když se jim to pak podaří a jsou venku, zdá se, že mají vyhráno, ale ono to teprve začíná.

Možná si díky selhání těch dvou ostatní uvědomili, že je to před propuštěním moc plytké a že by měli sáhnout mnohem hlouběji. Nestačí vytvářet o sobě nějaké povědomí a dojem, ale pro funkční život je třeba se skutečně změnit. A to není jednoduché, navíc to může být i nepohodlné, protože to znamená vzdát se dosavadních zvyků a životního stylu a vyjít na neznámé cesty. Nestačí se nějak jevit, „aby mě pustili“, ale je třeba skutečně nově být. A to platí univerzálně. Taky všichni v něčem vězíme. Taky se nějak snažíme dostat ven. Nevím, jestli to můžeme zvládnout vlastními silami. Spíše si myslím, že k tomu potřebujeme Boží dopomoc. Tak vzhůru do postní doby opravdově a s novým přístupem.

Radek