Adresa:

Zámecké náměstí 71/9
415 01 Teplice v Čechách

IČO:

63787750

Bankovní spojení:

Fio Banka 2700695957/2010

Informace v katalogu Litoměřické diecéze

Další odkazy:

Farnost
Kostel
Bohoslužby: Pravidelné bohoslužby se nekonají.
Bohoslužby v jiných kostelích farnosti
Duchovní správa – kontakty

Historie farnosti – Světec u Bíliny

Historie světecké farnosti a kostela sv. Jakuba Většího je na svém počátku spjata s řádem Křížovníků s červenou hvězdou – strážců Božího hrobu, kteří k nám přišli z Polska. Řád se řídil augustiniánskou řeholí a jeho hlavním posláním byla ochrana poutníků do Svaté země a zakládání špitálů. Ve Světci sídlil jeho ženský konvent a v Praze Na Zderaze (dnes ulice u Karlova náměstí, dříve samostatná obec) byla mužská větev řádu. 

Do Světce „božehrobce“ přivedl významný velmožský rod Hrabišiců, a to buď osobami Hrabišice III. a jeho manželky, nebo Hrabišicova syna Kojaty IV. a jeho manželky Vratislavy. Přesný rok založení z historických pramenů neznáme, ale i z dochovaných románských fragmentů ve věžích kostela lze založení položit někde k roku 1200. Z pražského Zderazu se o duchovní záležitosti jeptišek staral probošt, ve Světci pak působili řeholní kaplani a „prokurátor“ starající se o hospodářské záležitosti. Zdá se, že světecký konvent příliš nestál o podřízenost zderazskému proboštovi, a tak máme zaznamenány dva velké konflikty v letech 1257 a 1310, které museli dokonce řešit římští papežové Alexandr IV. a Klement V. V průběhu dějin byla světeckému klášteru přiznávána významná privilegia a ochrana panovníka, které svými listinami potvrdili Václav II., Jan Lucemburský, Karel IV. a Václav IV.

První vážný útok proti fyzické existenci konventu podnikla braniborská vojska německého krále po smrti Přemysla Otakara II. v roce 1278, kdy byly vypáleny i sousední kláštery v Oseku a v Teplicích. V období vlády českého krále Jana Lucemburského klášter konečně prožíval léta svobodného rozvoje. Vznešené rody posílaly své dcery do kláštera. Na přelomu 14. a 15. století tak vzbuzovala existence kláštera optimismus. Klášter vzkvétal, bohužel ale jen do období husitských bouří. Již v roce 1421 byl pobořen a jeptišky se rozprchly do okolních měst. A právě o prchajících jeptiškách, které zanechaly sošku Panny Marie v koruně stromu v Krupce, hovoří jedna z nekrásnějších podkrušnohorských legend, která později stála u založení jednoho z nejvýznamnějších poutních míst v litoměřické diecézi.

Teprve po doznění husitských válek konvent ožil. Největšího rozmachu dosáhl za převorky Doroty z Doupova. Ta klášteru v roce 1549 darovala zvon, který svolává věřící na mše až do dnešních dnů. V roce 1532 byl rozpuštěn mužský konvent na Zderaze, a tak klášter disponoval značným majetkem. Po smrti Doroty z Doupova přijala její hodnost Anna ze Schönbrunu, brzy však vlivem neshod mezi sestrami a vlivem rozmachu luteránství v kraji, dochází k úpadku kláštera. Poslední převorkou byla Kateřina z Kladna, která měla k dispozici již jen dvě sestry. V roce 1580 tak dochází z rozhodnutí císaře Rudolfa II., které později potvrdil papež Řehoř XIII., k zániku kláštera. Ten tím přešel ke statkům pražského arcibiskupství, jež pro svou obnovu potřebovalo velké hospodářské zdroje. V držení pražského arcibiskupství byl Světec až do velké pozemkové reformy na začátku první republiky. 

Do dějin Světce se z celé řady pražských arcibiskupů nejvíce zapsal Jan Lohelius. Ten byl také u rozbušky, která zažehla třicetiletou válku, a to u příkazu nechat zbořit evangelický kostel v nedalekém Hrobě. Po bitvě na Bílé hoře pak rázným způsobem zahájil rekatolizaci celé země. Dalším z řady arcibiskupů blízkých tomuto kraji byl majitel duchcovského panství, kníže Jan Bedřich z Valdštejna, a jeho nástupce, hrabě Jan Josef Breuner. Ti podnítili ve Světci čilý stavební ruch. Barokní přestavbu kostela pak dokončil arcibiskup Jan Mořic Gustav z Manderscheid-Blankenheimu a Geroldsteinu, který měl rozepře s císařovnou Marií Terezií, a proto za válek o rakouské dědictví korunoval českým králem Karla Bavorského. Poté, co Marie Terezie zvítězila, zakázala arcibiskupovi přístup ke dvoru, a tak arcibiskup trávil spousty svého času ve Světci. Důkaz jeho vztahu k tomuto místu je donátorství hlavního oltáře a kazatelny v kostele. Posledním arcibiskupem, který se výrazněji zapsal do dějin Světce je Alois Josef Schrenk z Nötzingu a Emaningu, který byl milovníkem přírody. Ve Světci zdokonalil zámecký park a v dnes již neexistujících blízkých Pohradicích vybudoval první ,‚rozhlednu‘‘ v Českém středohoří. Společně s Ledeburky z nedaleké Křemýže vybudoval dnes již také neexistující komplex empírových staveb, sloužících lázeňským hostům z Teplic. 

V období první republiky, po konfiskaci arcibiskupského majetku v pozemkové reformě, byl pak Světec samostatnou farností. Nejdéle sloužícím administrátorem byl P. Otomar Pohl, který měl k dispozici tři kaplany; ve Světci působil rekordních 35 let. Posledním farářem žijícím na nedaleké faře, která dnes slouží jako kulturní centrum obce, byl P. Linke. Po jeho smrti byla farnost spravována z Kostomlat pod Milešovkou a s příchodem salesiánů do Teplic až do roku 2016 farnost s láskou spravoval P. František Pospíšil.

Historie kostela sv. Jakuba Většího ve Světci u Bíliny

Původně románský klášterní kostel postavený kolem roku 1200 byl později goticky přestavěn. Barokní přestavbu realizoval v roce 1731 významný litoměřický stavitel Antonio Octavio Broggio. V interiéru se nachází hodnotný barokní hlavní oltář s obrazem, který znázorňuje sv. Jakuba neseného do nebes anděly. Tento světec, patron poutníků, naznačuje také symbolickou souvislost s nejvýznamnějším poutním místem diecéze – Bohosudovem, a jeho uctívanou soškou Piety, kterou v dutině staré tamější lípy zanechaly řeholnice prchající ze světeckého konventu. Právě barokní verze této sošky je osazena ve svatozáři v nástavci oltářní architektury, obklopená adorujícími anděly, a upomíná tak na původ tohoto mariánského kultovního místa. Ze stejné doby jako hlavní oltář pochází výpravná pozdně barokní kazatelna s dynamicky zprohýbanou poprsnicí nesoucí reliéfy ze života Ježíše Krista a završená seskupením andělů s deskami Desatera. V čele bočních lodí se nacházejí dva pozdně barokní oltáře. Levý byl upravený pro sochu Nejsvětějšího Srdce Páně, nese v nástavci obraz sv. Aloise. Pravý byl restaurován v roce 2019 a jeho součástí je obraz Panny Marie Pasovské. V boční románské kapli byl také nově zřízen meditační prostor Dona Boska.  Zařízení lodi doplňují další barokní obrazy a sochy.