Římskokatolická farnost Teplice – Šanov

Adresa:

Zámecké náměstí 71/9
415 01 Teplice v Čechách

IČO:

63787806

Bankovní spojení:

Fio Banka 2400695947/2010

Informace v katalogu Litoměřické diecéze

Další odkazy:

Farnost
Kostel
Bohoslužby
Duchovní správa – kontakty

Historie kostela sv. Alžběty Uherské v Teplicích – Šanově

Myšlenka vystavět vlastní dům Boží vznikla v polovině 19. století u tehdejších představitelů Šanova. Ten byl v té době ještě samostatnou obcí, která v lázeňském provozu konkurovala teplickým lázním. Chtěli tím asi také dosáhnout povýšení na město. Ze zastupitelů obce se o tento cíl zasazovali zejména pánové Eckert, Christ a Simon. Ti byli ve svém úsilí činorodě podporování teplickým majitelem panství, knížetem Edmundem Clary–Aldringenem.
Plány ke stavbě kostela zhotovil téměř bezplatně slavný vídeňský architekt Heinrich Ferstel (psal se Heinrich Freiherr von Ferstel), který byl také stavitelem votivního chrámu a univerzity ve Vídni. Prostředky ke stavbě byly získány z darů jednotlivců a podpor různých institucí.
Stavba započala položením a posvěcením základního kamene dne 19. listopadu 1864, jak si dodnes můžeme přečíst na pamětní desce pod portálem kostela. Stavba trvala po mnoho let a v první fázi došlo k vybudování zdí střední lodi. K stagnaci a přerušení stavby došlo v roce 1866 za prusko-rakouské války. Po válce práce čile pokračovala přes mnohé těžkosti. Stavba mohla být úspěšně dokončena až po 13 letech, kdy dne 30. září 1877 kostel vysvětil pražský světící biskup Dr. Průcha.
Tehdy však ještě nebyla hotova věž kostela, kterou dokončil stavitel Kerl v roce 1888. Téhož roku byly opatřeny tři zvony, které byly slavnostně vysvěceny litoměřickým biskupem Emanuelem Schöbelem.
V další historii kostela je důležitý rok 1893, kdy se stal Šanov samostatnou farností a kostel byl z filiálního povýšen na farní. Prvním farářem se stal tehdejší teplický kaplan P. Adolf Rudolf. Ten zde byl instalován o růžencové slavnosti 1893. Roku 1895 se Šanov spojil s Teplicemi do jednoho města, nazvaného Teplice-Šanov (Teplitz-Schönau). Patronát převzalo město, farnost však zůstala samostatná. Po odchodu P. Rudolfa a po administraci farnosti kaplanem P. Václavem Weinhartem následoval jako farář P. Edmund Tobisch, instalovaný roku 1902. Ten působil v šanovské farnosti nejdéle, až do 30. let 20. století. Stal se i děkanem a vikářem.
První světová válka znamenala ztrátu všech tří zvonů, které byly zabaveny k válečným účelům. Nové zvony, pojmenované po sv. Alžbětě, sv. Antonínovi a třetí jako zvon hrdinů, byly odlity v Chomutově firmou R. Herold a vysvěceny 27. května 1923 litoměřickým biskupem Dr. Josefem Grossem. K pořízení zvonů byl již roku 1921 založen zvonový výbor pod vedením obchodníka pana A. Hantscheho, který za dva roky opatřil prostředky na jejich zhotovení.
50leté jubileum kostela sv. Alžběty v roce 1927 poctil svou přítomností litoměřický biskup Dr. Gross a v kostele, který byl pro tuto příležitost renovován malířským mistrem Gäblerem, měl kázání a pontifikální mši.
Že vloupání do kostelů není záležitostí poslední doby, dosvědčuje zpráva, že v roce 1927 bylo při vloupání odcizeno gotické ciborium.
Fara šanovské farnosti fungovala v pronajatých místnostech poblíž kostela na Zeyerově náměstí. Po druhé světové válce nebyla farnost zrušena, ale duchovní správu vykonávalo děkanství v Teplicích. Kněží odtamtud docházeli a stále docházejí k bohoslužbám do Šanova. Po určitou dobu sem docházeli duchovní i z Trnovan.
Od roku 1990 se o farnost sv. Alžběty v Šanově stará komunita Salesiánů Dona Boska, sídlící na děkanství v Teplících. Koordinací pastorační služby byl pověřen P. Petr Němec (do r. 1993), P. Miroslav Maňásek (do r. 1997), P. Jozef Kujan (do r. 2006), P. Stanislav Jonášek (do roku 2012), P. Jan Blaha (do r. 2018) a P. Radomír Kuchař (od r. 2018 dosud).
V poválečné době proběhlo několik oprav kostela. V letech 1967 – 1973 byl zachráněn z havarijního stavu opravou střechy, věže, oken a vymalováním interiéru. Zasloužil se o to P. Holoubek, P. Rob a zejména P. Hladký, za něhož byl 17. listopadu 1973 renovovaný kostel znovuotevřen za přítomnosti kardinála Štěpána Trochty. V 90. letech bylo třeba znovu opravit boční střechy a věž kostela a vitráže kostelních oken.
Při kostele sv. Alžběty působil od r. 1948 do 70. let chrámový sbor, který měl 30 členů, a 24členný dětský sbor. Později sbor přešel do kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Trnovanech.

Popis kostela

Jde o trojlodní baziliku bez příčné lodi, dokončenou v novogotickém slohu roku 1877. Kostel je orientován od jihu k severu. V půdoryse je to obdélníková stavba, na severu s vyklenutým presbytářem a s přistavěnou hranolovitou věží po levé straně presbytáře. Stavba je po obvodu podepřena žebrovitými pilíři. Ke vchodu v průčelí na jihu vede z obou stran kamenné schodiště.
Kostel dosahuje délky 44 m a šířky 20 m (bez pilířů a schodů). Výška klenby hlavní lodi je 14 m a výška věže i s křížem 45 m.
Stavba je z červených cihel, kamenné prvky ze světlého pískovce. Střecha hlavní lodi, sedlové střechy nad bočními loděmi i střecha věže jsou z břidlicové krytiny. Věž je po stranách otevřena podélnými okny gotického tvaru. Hodiny na ní jsou vylámané. V oknech vysokého gotického tvaru jsou vkusné barevné vitráže, bohužel na mnoha místech poškozené.
Pod vstupním schodištěm je ve výklenku mramorová deska s latinským nápisem o založení kostela. Průčelí nad schody je zdobeno novogotickými oblouky a zábradlím, nad nimi kamennou růžicí. V horní části ve výklenku stojí socha sv. Alžběty. Štít průčelí je ukončen křížem.
Ze zvonů ve věži, pořízených roku 1923, se zachoval pouze jediný, který vyzvání k bohoslužbám.
V roce 1997 byla do rohu parku před levé schodiště ke kostelu umístěna nově restaurovaná barokní socha sv. Jana Nepomuckého, která dříve stála v městě na rohu Masarykovy třídy a Jankovcovy ulice.

Interiér kostela

Hlavní oltář je zasvěcen sv. Alžbětě Uherské, též Durynské, kněžně a sestřenici sv. Anežky České a je zhotoven v novogotickém slohu. Je celý vyřezaný ze dřeva, barvy stříbrné a zlaté. Dosahuje výšky 10 m. Uprostřed oltáře nad svatostánkem je velký obraz sv. Alžběty, jak pod hradem Wartburgem dává almužnu žebrákovi. Představuje „růžový zázrak“ světice. Poněvadž bývala od svého manžela pro svou velkou štědrost k chudým kárána, rozdávala almužny tajně. Jednou, když byla překvapena při rozdávání almužen, proměnily se tyto zázračně v čerstvé růže, ačkoliv byla právě tuhá zima. Jde o olejomalbu od akademického malíře Hermanna Riewela. Po obou stranách obrazu stojí ve výklencích sochy českých patronů – vlevo sv. Jana Nepomuckého a vpravo sv. Václava. Na oltářní menze jsou po obou stranách svatostánku umístěny sochy klečících a modlících se andělů. Byly roku 1994 ukradeny, avšak opět nalezeny a vráceny. Na vrcholu oltáře je socha Panny Marie s Děťátkem.

Levý boční oltář je zasvěcen Božskému Srdci Ježíšovu a je rovněž ze dřeva, v novogotické podobě. Dosahuje výšky 8 m. Uprostřed oltáře je ve výklenku socha Božského srdce Páně, ve výklencích po obou stranách postavy sv. Anny s Pannou Marií vlevo a sv. Gertrudy vpravo. Jde vesměs o dřevořezby. Oltář je proveden v barvě stříbrné a bronzové.
Pravý boční oltář je zasvěcen Panně Marii a má stejnou velikost a provedení jako levý boční oltář. V prostředním výklenku je socha Srdce Panny Marie, po levé straně socha sv. Terezie od Dítěte Ježíše a po pravé straně socha sv. Judy Tadeáše. Obě sochy jsou polychromované, jako předešlé.

Oltář používaný při bohoslužbách je novější, ze dřeva, jednoduchý, s dvoustupňovým podiem. Je to dílo P. Aloise Švece, kněze působícího v Modlanech a Trnovanech na přelomu 70. a 80. let 20. století.

Kříž se sochou Ukřižovaného stojí v pravém rohu mezi kněžištěm a lodí kostela a je vysoký 3 m. Jde o dřevořezbu v novogotickém slohu.

Kazatelna je umístěna na levé straně kostela mezi lodí a kněžištěm. Včetně stříšky je 5 m vysoká. Je vyřezávaná v novogotickém slohu. Na kazatelnu vedou zepředu schody. Je zdobena reliéfy čtyř evangelistů.

Sochy v lodi kostela

Po levé a pravé straně kostelní lodi je vzadu možno spatřit sochy sv. Vojtěcha a sv. Josefa. Pod oběma sochami jsou novogoticky zdobené podstavce na květiny.

Křížová cesta

Plastiky všech 14 zastavení, rozmístěných po celém kostele, jsou polychromované dřevořezby, umístěné do novogotických rámů. Jednotlivé obrazy dosahují velikosti 1 x 0,8 m. Pod obrazy se zachovaly německé nápisy.

Varhany

Jsou umístěny na kůru nad vchodem. Jsou barokní, mechanické, dvoumanuálové, od rakouského varhanáře Breinbauera. Jsou postaveny v jedné skříni s hracím stolem před nástrojem. Jde o velmi ceněný koncertní nástroj.

Zpovědnice

Je umístěna v zadní části kostela.